Výzkum ukazuje, že do roku 2030 budou náklady na výrobu zeleného vodíku v Německu nižší než náklady na dovoz zeleného vodíku

Komplexní analýza Wuppertalského institutu pro klima, životní prostředí a energetiku v německém městě Wuppertal naznačuje, že Německo by mělo věnovat větší pozornost rozšíření domácí výroby zeleného vodíku.

Německo možná učinilo z dovozu zeleného vodíku středobod své vodíkové strategie, ale nová analýza Wuppertalského institutu naznačuje, že by se Německo mohlo střelit do vlastní nohy, pokud se nezaměří více na domácí výrobu zeleného vodíku.

Do roku 2030 budou náklady na výrobu zeleného vodíku v Německu nižší než náklady na obnovitelný vodík dovážený ze zahraničí a pravděpodobně bude stejně nákladově konkurenceschopný jako vodík dovážený potrubím ze severní Afriky a evropských sousedů.

Wuppertalský institut pro klima, životní prostředí a energetiku na objednávku NRW Renewable Energy Association nedávno provedl komplexní analýzu 12 studií od roku 2021.

Podle Wuppertalského institutu se očekává, že náklady na místní výrobu vodíku v Německu budou do roku 2030 činit 0,07–0,13 eur/KWH. Vzhledem k tomu, že 1 kg vodíku odpovídá přibližně 33,3 KWH za podmínek nižší kalorické hodnoty, náklady na místní výrobu vodíku v Německu je asi 2,33-4,33 eur/kg nebo 2,53-4,71 amerických dolarů/kg.

Naproti tomu studie naznačuje, že náklady na dovážený vodík z dálkové dopravy, jako je Amerika, budou do roku 2030 činit 0,09–0,21 EUR/KWH (2,99–6,99 EUR/kg), zatímco náklady na vodík dovážený potrubím se odhadují. na 0,05-0,15 eur/KWH (1,67-5,00 eur/kg).

Analýza ukázala, že ve všech 12 studiích byly nejnižší odhadované náklady na vodík pro dodávky vodíku do Německa potrubím ze Španělska, východní a severní Evropy a severní Afriky. Nejnovější výzkum je zároveň optimističtější, že se očekává další snižování nákladů na dovoz vodíku.

Německo je v současné době v procesu aktualizace své národní vodíkové strategie a uniklé návrhy naznačují, že zatímco se očekává, že země zdvojnásobí svůj cíl pro instalaci elektrolyzéru na 10 GW do roku 2030, Německo bude stále plánovat uspokojit 50–70 % své poptávky po obnovitelném vodíku prostřednictvím dovoz do roku 2030.

Mezitím Robert Habeck, německý vicekancléř a federální ministr pro hospodářství a opatření v oblasti klimatu, v posledních několika letech zahájil šarmantní ofenzívu, dosáhl a podepsal memorandum o porozumění s potenciálními vývozci vodíku, jako je Austrálie, Brazílie, Egypt, Namibie a Jižní Afrika.

V rámci svého programu H2Global je Německo také první zemí, která zahájila specializovanou aukci na dovoz zeleného čpavku, metanolu a syntetického leteckého paliva, jejíž zavedení se nyní plánuje v celé EU.

Zpráva ale tvrdí, že německá vláda by měla v blízké době zvýšit úsilí o vybudování vodíkové kapacity blíže domovu.

Dr. Manfred Fischedick, prezident a vědecký ředitel Wuptalova institutu, se domnívá, že posilování domácí ekologické vodíkové ekonomiky má smysl, zejména kvůli související přidané hodnotě v zemi, a nákladové výhody dovozu vodíku nevyvažují ostatní výhody výroby vodík v tuzemsku.

Studie však přichází s upozorněním, že scénář, ve kterém se předpokládá zvýšení celkové poptávky po vodíku, zahrnuje také větší závislost na dováženém vodíku.

Zatímco poptávka po vodíku ve všech sektorech v Německu, včetně průmyslu a energetiky, se očekává do roku 2030 mezi 29-101 TWH, odhady pro rok 2045 nebo 2050 naznačují, že poptávka by se mohla pohybovat mezi 200-700 TWH.

Do roku 2050 se rozdíl v nákladech mezi domácí výrobou vodíku a jeho dovozem do zámoří začne zmenšovat, zatímco dovoz vodíku potrubím bude levnější.

Do poloviny století budou náklady na lokálně vyráběný vodík v Německu 0,07-0,09 eur/KWH (2,33-2,99 eur/kg), podobně jako náklady na dovoz vodíku po moři ve výši 0,07-0,11 eur/KWH (2,33-3,66 eur/kg). Do roku 2050 také náklady na vodík dovážený potrubím klesnou na 0,04–0,12 eur/KWH (1,33–3,99 eur/kg).

Zelený vodík místo modrého vodíku

Analýza zprávy také odmítla dovoz modrého vodíku z Norska na základě emisí s tím, že i za nejpříznivějších předpokladů pro emise a míru zachycování uhlíku by modrý vodík stále produkoval „výrazně vyšší emise skleníkových plynů“ než obnovitelný vodík. Stávající závody na výrobu modrého vodíku dosahují průměrné míry separace jen asi 56 procent, čímž se emise skleníkových plynů snižují jen asi na polovinu ve srovnání s šedým vodíkem.

Zpráva také ukazuje, že modrý vodík vyráběný v jiných zemích, jako jsou Spojené státy, většinou využívá fosilní plyny a jeho předřazené emise jsou ještě vyšší.

Vzhledem k neúspěchu předchozích pokusů zahrnout modrý vodík do definice nové směrnice o obnovitelných zdrojích energie se EU v současné době zaměřuje na vývoj pouze na obnovitelný zelený vodík, ale pravděpodobně také poroste tlak na přehodnocení podpory modrého vodíku jako součásti nadcházejícího balíčku pro trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem.